Konečně zastavujeme... Dveře se otevírají a čtyři chlapi v červených kombinézách mě berou opatrně pod paždí mých spoutaných rukou...Vstupujeme úzkými dveřmi po několika schodech do dlouhé chodby... Stále mě beze slova jenom vedou. Vstupujeme do místnosti, kde je několik obsazených postelí a jedna volná.... Policista sundavá pouta. Nic nenamítám. Beze slova se podrobuji aniž bych hnul brvou... Pokládají mě na lůžko. Poutají nohy, pas,i ruce a přikrývají mě peřinou... Odcházejí. 

   Skrze prosklené "akvárium" na mě koukají tři chlapi v bílých pláštích... Teď mi to došlo, už zase blázinec.   

    Spoutaný na posteli se nemůžu ani hnout.... Mám jenom jednu, za to velmi intenzivní myšlenku: Teď mě určitě začne svědět nos a nebudu se moc podrbat...Kurva co s tím... Začíná mě svědět nos... Ležím a prosím Boha o pomoc:

   "Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;zachraň mě ze lví tlamy, nedej padnout tomu, kterého jsi si vyvolil!" 

- Jako vždy, vyslyšel mě... Ztrácím okamžitě vědomí ...

.

      A tak výsledný efekt je, že pacienti se snaží komunikovat co možná nejméně a tohoto faktu, zřejmě znalí lékaři, se ani moc ptát nesnaží... Většinou si můj lékař vystačí s odpovědí: "Každým dnem se cítím lépe a lépe." 😂 

    Jak už jsem zmínil v úvodu je to má v pořadí druhá nedobrovolná hospitalizace, plus mám na kontě jednu "dobrovolnou"... Ale o tomto tématu až jindy, protože pochopení rozdílu si zaslouží trošku podrobnější rozbor...

    Psychiatrická oddělení jsou vesměs všude stejná s obdobným režimem... Ráno budíček, někde rozcvička...Tady naštěstí není... Ranní hygiena... Snídaně... Práškování... Vizita, u nás pojatá jako komunita... Aktivity a rozhovory s lékaři... Oběd... Práškování... Aktivity... Večeře... Práškování... Večerka... A tak pořád dokola... 

    Speciální rituál je ovšem zalévání kávy, k tomuto obřadu dochází dvakrát denně a je z nejoblíbenějších... Vždy očekáván s velkou nervozitou... Závisláci na kafi si dělají takzvané "Sprcháčové expreso", kdy se snaží v umývárně naladit co nejteplejší vodu a zalévají jí instantní kávy... Je to pekelné pití, ale když kofein potřebujete překousnete i to. 😂😂😂 Kafe a cigáro nejlepší dva okamžiky dne... 

 Jinak takzvaně měníte vodu ve víno... Jak pracovně říkáme soustavnému pití vody a následnému močení... Po některých lécích máte totiž pořád sucho v ústech tak, že ani nemůžete mluvit... Za všechny třeba Tisercin. Kupříkladu na Mostecké psychiatrii byl k dispozici alespoň čaj... 

     Občas se odtud vypraví skupinka tzv. kompenzovaných pacientů za doprovodu sester do místního obchůdku... Což obnáší pekelnou a nekonečnou frontu způsobenou tím, že vyvolení mají v rukou dlouhé seznamy s přáními těch méně šťastných, kteří nebyli na vycházku připuštění... 

     V přízemí pavilónu je umístěna jídelna, kam je jídlo dováženo v vojenských várnicích a okénkem distribuováno hladovějícím službu konajícími sestrami... Zde je k dispozici čaj a šťáva a ráno bílá káva... Vydávání jídla probíhá na dvě etapy podle patra... Strava, kterou distribuuje firma Aramark, která ještě drze rozdala na stoly kartičky s průzkumem spokojenosti, je nechutná a na již zmíněných kartičkách nejčastěji častována jako gastroporno... Setkáte se se vším možným, bledým kuřecím hnátem počínaje a krupicovou kaší konče... I proto panuje v našich zdech trvalý pocit hladu. Který je alespoň částečně sanován pytli krájených chlebů...A zde bych po stránce gastronomické opět vyzdvihl Most... Jedním z vedlejších účinků antipsychotik, která tu zobe většina pacientů je totiž neukojitelný pocit hladu... Ale vedlejším účinkům se budu věnovat v některé z příštích kapitol... 

    Kamarádi také vnášejí mobilní telefony a drogy... Díky nim jsem mohl pořídit serii fotografií, kterou mi následně přeposlali do mailu fb stránky a instáč...
   Drogy?! Já už né éé, ale někdy, když se večer v kuřárně vznáší nezaměnitelný odér marihuany mé srdce si posteskne... Na baráku je baj voko třicet pacošů a postavy a obsazení se velmi často mění, takže na nějaké velké seznamování není mnoho času... U dveří je automat na sladkosti takže je zde trvalá poptávka po drobných mincích...

        Já "bydlím" na pokoji číslo 3, kde je sedm postelí jak pro Sněhurku a trpaslíky... Za ty dva měsíce se tu protočila spousta kluků... Ale postupně se z toho vygenerovala šestka stálic, které jsem hrdým účastníkem... Jedno lůžko patří "alternistům" kteří pobudou s naší, vcelku uzavřenou šestičlennou skupinou, jen několik dní a jsou buď propuštění nebo přeložení na jiné oddělení.

     Naposled to byl jeden sebevrah, který vypil láhev Fridexu...Moc jsme si nerozuměli ikdyž se účastnil i některých našich "obřadů". Nikdy mi nedokázal pravdivě odpovědět jak fridex chutná, což jediné mě v podstatě na jeho příběhu opravdu zajímalo...Za to si ale pochvaloval následnou léčbu... Ostrava metylalkoholem se totiž léčí vodkou ve značném množství... O to větší bylo jeho překvapení, když konečně vystřízlivěl a dozvěděl se, že místo domů pojede šupem do Bohnic... Dorazil v kraťasech a tričku a dívka, kvůli které to celé spáchal se na něj vysrala a nic mu nepřivezla na oblečení takže když ho v pátek ráno propouštěli a mrzlo a jeho jedinou možností bylo jít, tak jak je, pěšky do Kladna, i zželelo se mi ho a půjčil jsem mu alespoň peníze na autobus... S tím, že až dorazí domů dobije mi kredit na mém mobilu v hodnotě půjčky... Tak uvidíme až se s mobilem uvidíme...

MIMOŘÁDNĚ DŮLEŽITÉ!!! V RUBRICE SLOVNÍČEK POJMŮ A ODKAZY JE DŮLEŽITÉ INFO SPECIÁLNĚ K DNEŠNÍMU BLOGU... PROSÍM  SHLÉDNĚ TE HO....

                                   DIKY ADAM,❤️❤️❤️

      Ale slíbil jsem vám představit naši partu... Je to trochu zvláštní parta, řekl bych, že jsme se hledali až se našli... Pokaždé na úvod vezmu jednoho a pochopitelně začnu u sebe...

    Jak už víte jsem Adam a moje diagnóza je F 25.0 + F 12.x Což znamená lidsky: schizoafektivni porucha osobnosti manického typu po závislosti na kanabinoidech...Jsem tak trochu leader našeho pokoje číslo 3, ikdyž jsem nepřišel jako první...A protože sledujte můj příběh nebudu se teď hned nějak pitvat, protože celý svůj příběh vám budu teprve vyprávět každé pondělí...