SVÍTÁNÍ...
Kapitola 4.- 6:30 ráno
Druhý den ráno jsem se probudil, jako vždy, několik desítek minut před budíčkem... Rozlepil jsem oči a vyrazil na kuřárnu... Cestou jsem pochopitelně míjel sesternu, kde už se právě střídaly směny... Jedna ze sester na mě volá: " Pojďte sem, něco u nás máte!" Poměrně zmatený a rozespalý jsem vrávoral dovnitř... Na kuchyňské lince ležela igelitka... "V noci tady byl nějaký váš kamarád, a tohle vám tu nechal, nějaký Jerry. " Mou tváří, poprvé tady, proběhl úsměv. Nahlédl jsem do tašky a mé srdce zaplesalo... Karton cigaret, balík kafe a dvě petky coly... = Poklad!
Vrátil jsem se na pokoj a naplnil vrchovatě hrníčky svých nových přátel drahocennou černou tekutinou. Ke každému hrníčku přiložil tři cigarety... A zlehka jsem do potmělého pokoje zavolal... "Kluci vstávejte, budíček."
Ach, taková blbost, ale priority se vždy mění v závislosti na vnějších okolnostech... Nadšení po probuzení nebralo konce. Radostné výkřiky a poplácání po zádech... Jako bych udělal z vody víno...Poseděli jsme na kuřárně, vychutnavajíc ranní cigaretu a lahodný colův nápoj...
Zprávy z pavilonu 27
Po několika dnech, kdy vás lékaři nechají takzvaně u ledu, dojde k první konfrontaci, mezi vámi a ošetřujícím lékařem... Protože oba ze zkušeností nepředpokládáte, že by mohlo dojít k nějakému názorovému srůstu držíte si každý svůj odstup, s tím, že se snažíte toho prozradit co možná nejméně, a raději chcete co nejvíc vyhovět ustáleným představám...
Musíte pochopit, že jste na místě, kde se pokusit interpretovat nějakou složitější myšlenku a pricip, kterým jste k těmto poznáním dospěli, může znamenat skoro doživotí. Proto raději souhlasíte se vším, co udělá lékaře duše šťastným, že na to má již existující kolonku v připraveném formuláři... Lékař, na takovémto prvním setkání, vám už z principu věci, nic vymlouvat nebude a vždy odsouhlasí jakoukoli pitomost, která vás právě napadne...
JEDINÝM PRÁVEM BLÁZNŮ JE ŘÍKAT COKOLIV!!!
Vím, že jsou lidé, kteří opravdu trpí, a hospitalizace je pro ně mnohdy jediným řešením a vysvobozením. Na to samozřejmě nezapomínám a nechci vás nijak zrazovat od hospitalizace, pokud cítíte tuto vnitřní potřebu, protože vím jaké zázraky může hospitalizace udělat. Více o tom v rubrice: slovníček pojmů a odkazy...
Nicméně já tu potřebu nikdy neměl a byl jsem internován vždy nedobrovolně. A na víc, tohle není odborná literatura, je to souhrn mých osobních poznatků, a já sám sebe neberu nijak vážně, takže pochopte mou snahu, trošku si to trauma odlehčit...
Samozřejmě vás na takové první schůzce zajímá, jaké dobroty to do vás, třikrát denně ládují... A s jakou diagnózou jste vlastně léčen... Což se většinou nedozvíte, s vysvětlením, že konečná diagnóza ještě nebyla stanovena, ale vzhledem k záznamům a informacím, které jsou k dispozici se jedná jednoznačně o Relaps. Tudíž jsme nasadili Haloperidol, Olanzapin a Valproat. S tím, že bychom mohli zkusit vysadit Rivotril... Z čehož je patrné, že máte-li už jednu epizodu za sebou presunkce omylu prakticky neexistuje...😂😂😂Rozumí mi každý, kdo už byl v mojí kůži. Protože, to jediné, co opravdu od lékaře slyšet chcete je legendární věta:
"Náš ústav se vám, mými ústy, omlouvá, k takovému omylu dochází maximálně jednou za deset let"😁😁😁
ZPRÁVY Z POKOJE ČÍSLO 3
Co se osazenstva týče, sestava našeho pokoje se za tento týden nijak nezměnila. Jenom je jasné, že Lukáš nás už příští pondělí ráno opustí. Bude to těžké loučení... Za ty dva měsíce mi hodně přirostl k srdci, konečně jako všichni mí milovaní tady. Osud nám všem připravil těžkou zkoušku, ale radost ze setkání a znovu nalezeného přátelství nás všechny obohatila měrou vrchovatou...
Jako druhý, "nejdéle sloužící", je tu Petr. Je mu 24 let. Jeho diagnóza je: F22.0 což je ve zkratce jakási porucha s trvalými bludy...Ten jako jediný z nás přišel sám a dobrovolně... Pracuje v rodinné truhlářské firmě... Jak on to popisuje, začal slyšet Boží hlas, který k němu velmi vlídně promlouval. A jako hluboce věřící kluk z moravské, křesťansky založené rodiny, byl z toho co se mu děje nadšený. Také jako jediný z nás, má na nočním stolku, velmi ohmatanou, veletlustou, bibli, a rád nám z ní večer čte...
Což je příjemným osvěžením pro nás všechny. Nevěří mi ale, že pokud má nějakou konkrétní otázku, nemá číst od začátku do konce, ale prostě zapíchnout mezi listy tužku a odpověď už najde přichystanou...
Nicméně ten hlas, který slyšel v hlavě, časem přestával být tak vlídný a postupně mu kladl stále náročnější úkoly... Všechno vyvrcholilo, když zrovna v práci pracoval na cirkulárce. Ten údajný Boží hlas ho začal nutit, aby si uřízl ruku.... Moc se mu do toho nechtělo, ale zřejmě byl už v takové fázi, že se nakonec rozhodl, že to udělá... Naštěstí, si jeho, delší dobu, podivného chování, všimli v čas rodiče a bratr. Když to na něj přišlo, byli všichni v dílně a náhodou na blízku, takže to odnesl díky Bohu, jenom vaťák. On se jim pak svěřil, proč to chtěl udělat... A tak rodičové nelenili a šup s ním do auta a hurá do Bohnic....
Petrův sen je, osamostatnit se a založit v Praze vlastní truhlářství, které by se zaměřovalo na výrobu replik starých dveří... Každou chvíli ho můžete vidět, jak stojí u nějakých dveří, a se sešitem v jedné a tužkou v druhé ruce si zakresluje na zdejších stoletých barácích detaily dveří a zárubní či studuje mechanismy zámku...Je to úžasný a velmi dobrosrdečný kluk, jenom, snad malinko submisivní, někdy mám pocit, že kdybych mu řekl, aby se nechal pověsit za nohy hlavou dolů, udělal by to... A při tom taková blbost .😁😁😁
Vypadá, tedy alespoň v mých očích, asi takhle...
MISSION IMPOSSIBILE
1. Je to vůbec možné, stalo se to skutečně???
2. Pokud by to byla pravda, je možné, že by si Bůh pro svůj nejasný záměr vybral právě mě???
3. A pokud by si to přál, proč by tě strčil, do té nejateističtější země na světě???
Otázka číslo dvě, byla trochu náročnější. Nicméně rozpomněl jsem se na zážitek z klinické smrti na ARU a následného kóma, které trvalo dlouhých 38 dní, kdy mě vodil po svých stezkách... Podle rodičů, kteří stáli v době mého opětovného nabytí vědomí u mého lůžka, byla moje první reakce na větu:
"Tolik jsme se báli, že to nepřežiješ."
" Bůh má se mnou ještě plán..."
No je to sice už nějaký ten pátek, že jsem na to málem úplně zapomněl, ale čas v očích Boha zřejmě nehraje roli...
Odpověď na otázku číslo tři byla ta nejzapeklitější. Jednak si myslím, že kdyby Bůh chtěl sdělit něco zásadního lidstvu nebyl by pro něj žádný problém, aby to slyšeli všichni lidé v jeden okamžik.... Tak na co by potřeboval Českého troubu... Na straně druhé Bohemia = země Bohem milovaná Bohu zaslíbená... Libuše = Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se dotýká... A tak dále. Takže teoreticky dejme tomu....
Ale proč má zachraňovat vždycky nějaký trhan??? Proč to nemůže být majitel banky, nebo tak něco??? Jednou je to slaboduchý pasák David, jindy duchem mocný tesař, a teď já, s platem obstaveným naloží exekucí, přežívající z životního minima ??????????? Navíc ateista díky Marxovi a spol.
Beránek stál na hoře Sión a spolu s ním sto čtyři a čtyřicet tisíc a zpívali píseň novou...
Na Siónu jsem byl, a pochybuji, že by se tam tolik lidí vůbec vešlo. Nicméně pochopil jsem z toho, že pokud je v plánu začít s čistým stolem, pak tedy úplně od začátku...
Teď jenom, kde splašit těch více než sto tisíc lidí??? To už bude horší. Ale tak jako Noe s rodinou měli doma ve sklepě vše potřebné, abydokázali postavit loď, mě postavil Bůh vedle postele počítač...
Ani já jsem nelenil a začal vytvářet desítky stránek a začal je rozmísťovat po sítích celého světa. Umisťoval jsem různě rafinované "klíče", jejichž jediným cílem je nekompromisní selekce... Ano tato grandiózní show, která se chystá, nebude pro každého...
Začal jsem se scházet s lidmi, kteří mě sami kontaktovali, a díky nim jsem lépe pochopil celý záměr...
Euforie, které jsem propadl byla totální a současně sebedestruktivní. Nespal jsem, nejedl, nepil, jenom pálil jednu cigaretu za druhou... Podobně jako David: "Živ jsem jen z popela a za blázna mě mají....
"To trvalo dlouhé týdny.... A to byl počátek mé cesty k šílenství...
TO BE CONTINUED...
S následujícím mottem:
