ROZJÍMÁNÍ
VÁNOČNÍ ROZJÍMÁNÍ
Kapitola 7
Jak říká staré, notně ohmatané úsloví, je tu Nový rok a my bilancujeme...
A protože tento Silvestr je klíčový pro budoucnost celého lidstva, musím celé přípravné období trošku rozebrat. Uzavírá se období jednoho kosmického cyklu, které trvá 26 000 let. (Podrobnosti o cyklech a dualitě vesmíru a reinkarnaci naleznete v krátkém videu v sekci slovníček pojmů a odkazy)
Již brzy skončí a na nás všech je nyní - JAK!!
Možností je celá řada, všechny jsem vám je přehledně seřadil v sekci slovníček pojmů a odkazy, ale jenom jedno řešení umožňuje přežití druhu. To, ale znamená zcela opustit dosavadní způsob života a především způsob myšlení... Opustit vše co činí život tak příjemným a dát se do tvrdé těžké práce, zříci se požitků blahobytu a nadbytku. Vím, že 98% lidí na planetě toho nikdy nebude schopna. Těm popřeju, ať si každý jediný den z posledních několika let strávených na zemi užívají, jako by měla zítra ráno přijít měnová reforma.
Jak vidíte, nejsem samozvaný spasitel. Nemám nejmenší potřebu kohokoli jakkoliv přemlouvat jakkoliv bojovat za jeho záchranu kohokoliv "spasit".
ŽÍT PRO TO, PRO CO JSI OCHOTEN I ZEMŘÍT...
S těmi jsem ve spojení a jejich řada rychle roste... Ale ani oni nebudou bohužel finálnímu datu přítomní všichni, protože nás čeká ještě řada těžkých bitev, kde mnozí padnou. Avšak jejich bude život... Protože prohlédli, pochopili, že žili v zajetí virtuality, v zajetí uměle vytvořeného snu. Uměle vytvořeného smyslu života vsugerovaných cílů a pocitů štěstí. Ve světě, kde peníze už dávno nemají hodnotu. Slouží už jen jako prostředek k bezprecedentního zotročení lidstva prostřednictvím půjček, hypoték a úvěrů... Naštěstí nalezli cestu a unikli na vždy... Přál bych to každému z vás... Když bilancuji svých posledních několik let, od okamžiku, kdy jsem poprvé dosáhl Merkaby, přes to, že jsem byl, třikrát po sobě, úklady systému uvržen do blázince, nelituji jediného dne. Objevil jsem tolik nového, tolik mocných a úžasně jedinečných lidí... Tolik krásy... Člověk musí být vždy nejprve prohlášen za blázna, aby si konečně mohl začít říkat co opravdu chce... Být blázen je ta nejvyšší forma svobody v tomto zdegenerovaném vykloubeném systému...
BOHUŽEL!!!
Příští rok vše změní, konečně... Přeji vám z celého srdce, aby jste svátky obžerství ve zdraví přežili, ať už je budete trávit jakkoli, ať zažijete alespoň chvilkový pocit štěstí, které se výjimečně nepoline ze žaludku, ale pár centimetrů nad ním, kde leží ten nejdůležitější, ale bohužel opomíjený orgán...
Díky za vaši přízeň. Váš v úctě oddaný
ADAM LEWENSTEIN - Elijahu - Élía zřejmě budoucí novodobý Spartakus...
ZPRÁVY Z PAVILONU 27
A protože jsem se rozhodl novoročně bilancovat, bude dnes i toto okénko trošku k zamyšlení nad celkovým stavem psychiatrie nejen v Čechách... Když jsem před několika lety poprvé překročil bránu blázince, byl jsem rovnou v terminálním stádiu poznání... Prošel jsem rovnou všemi třemi klasickými příznaky tohoto stádia a sice:
1) Odmítáním
2) Popíráním
3) Smířením
A ráno v redakci na mém stole ležela nenápadná cedulička, že mám jít udělat rozhovor s ředitelem blázince...
Dvě hodiny jsem stepoval před bránou, a představoval jsem si jak řeknu: "Dobrý den já jsem novinář." A oni mile odpoví: "Jistě lůžko osm".
Tenkrát to ještě dobře dopadlo, ale ten pocit ve mě zůstal do dnes, pokaždé, když stojím na prahu blázince..
.Píšu o tom proto, že je to zakořeněno někde hluboko v nás všech, že za těmi zdmi se děje něco hrozného a je nám příjemnější o tom nic nevědět a raději o tom nepřemýšlet. Myslím, že tak nějak to bylo už třeba s transporty do koncentračního tábora... Je to možná příměr trochu přitažený za vlasy, ale pokud jde o to, co se děje v hlavách těch "normálních" lidí, kterých se to vlastně netýká, je myslím docela na místě...
Naštěstí díky úsilí stovek lidí, kteří pod vlajkou trendu transformace psychiatrické péče bojují za zboření těchto stereotypů myšlení a zdí se velmi zvolna zvedá poklička staletého tabu. Nedělám si iluze. Vím, že to bude trvat ještě řadu let, než se změní myšlení lidí. A že je to práce sysyfofská. A proto všechny, kteří se touto, na výsost, bytostně důležitou, ideou zabývají, obdivuji a chtěl bych jim touto cestou poděkovat...
Sám jsem řadu z nich potkal, a jsou to úžasní lidé. Jenže většina z nich živoří na hranici přežití... Bojují za každou korunu od sponzorů, dárců, mecenášů, a zabírá jim to 80% energie, kterou by bylo dobré vložit jinam.
Stát se pochopitelně chlubí, nejraději ústy svého milovaného Premiéra, který sám má, jak víme díky kause Krym, duševní nemoc v rodině (a teď nemyslím předky 😂😂😂), kolik miliard investoval stát do transformace psychiatrické péče v Česku. A je to do koruny svatá pravda... Pak ptám se ale? Kam mizí???
Postup je následující:
1) Psychiatrie byla desetiletí hrubě podfinancovanou složkou zdravotnictví, tudíž jsou tu obrovské resty na fondech majetku. Tam i kdyby jste nasypali 100 miliard každý rok, s přispěním všech šikulů na cestě k zednikovi do kapsy, je to jako flusnout do Atlantiku.
2) Díky letitému podfinancování pracují v psychiatrických léčebnách už jenom psychiatričtí nadšenci, nebo psychiatričtí Cvachové...
3) Největším příjemcem miliard je vlajková loď a pýcha našeho státu Národní Ústav Duševního Zdraví, vystavěný na zelené louce za Prahou, který vyvíjí celou řadu programů a aktivit k podpoře svobody nemocných... Nikdy jsem naštěstí nedlel v jeho zdech co by pacient, ale vím, že jsou tam špičkové týmy odborníků, a prvotřídní prostředí, protože jsem se tam byl v mezidobí podívat na exkursi. To vše je úžasné, chválihodné, ale je to málo... A radost z dobré myšlenky vám nakonec zkalí zjištění, že je to vlastně soukromá organizace... Takže velmi pravděpodobně jen další filtr na miliardy...
Zatím co skuteční dříči kteří reálně pomáhají, jenom živoří v pronajatých sklepích, dojíždějí autobusy a vlaky za pacienty až domů, aby nemuseli být hospitalizováni pomáhají hledat bydlení, práci a vše podstatné co po propuštění skutečně potřebujete, a při tom převracejí každou korunu, a 80% svého času tráví doprošováním o almužnu, kterou beze zbytku opět investují do pomoci...Takovýchto nadšenců jsou díky Bohu stovky, dělají to většinou bez nároku na odměnu v rámci volného času... A těm patří ten obrovský posun, ke kterému jsme dospěli v posledních několika letech, kterým se pak politici velkohubě chlubí....Je mi z nich na blití...
Dalším problémem je školství... Kostlivci psychiatrie, kteří mnohdy přednášejí budoucím psychologům a psychiatrům a formují jejích budoucí myšlenky...Potřebujeme víc kvalitních přednášejících otevřených novým trendům. Už jsou, ale je jich žalostně málo... Opět tu hovoříme Bohužel o financování. Protože odborníky musíte zaplatit... Všem studentům bych moc přál takovéhleho učitele:
Pak světlo světa uzřela do dnes s úspěchem používaná psychoanalýza, odtud byly jenom krůčky k skupinové terapii a dalším úspěšně používaným neinvazivním metodám.
S rozvojem chemie šla ruku v ruce farmakologie a sní spatřují světlo světa první psychofarmaka a drogy a tak vznikl dnešní psychiatrický multimilardový business.
Psychiatři byli a jsou vždycky skálopevně přesvědčení, že jednají v nejlepším zájmu pacienta. Jinak by to asi nemohli dělat... Rád bych jim připomněl jenom některé významné milníky jejich skvělé práce...
V třicátých letech byla v Německu oprášena a rozpracována Eugenika za významné podpory psychiatrů celého světa. Nadšení touto filosofií neznalo mezí. Nedivím se vždyť udělala z psychiatrů konečně Bohy. A na co přišli tito bohové? Že duševně nemocní a mentálně postižení vlastně nemají nic ze života, a akorát stojí stát peníze. A tak doporučovali a osobně schvalovali nevhodné jedince k likvidaci na základě schváleného dotazníku. Rozhodovali co s dětmi které se duševně nemocným a mentálně postiženým rodili, a na základě nejmodernějších vědeckých objevů a poznatků rozhodovali, které dítě bude žít a které ne... Proto jsem vždy nervózní když nějaký lékař z titulu svého dokonalého vzdělání a přesvědčení rozhoduje o mém životě... To vše naštěstí skončilo s koncem druhé světové války a nikdy nikdo z psychiatrů, kteří to zvěrstvo v napříč celou Evropou praktikovali a převzali tuto myšlenku za vlastní nebyl postaven před soud... Moc bílého pláště...
Od padesátých do šedesátých let zase zjistili odborníci v Psychiatrii, že lobotomie báječně uklidňuje pacienty, a tak ji s velkým úspěchem začali provádět všude na světě se skvělými výsledky... Dokonce i sestra prezidenta Kennedyho byla touto pokrokovou metodou zklidněna, protože se nechovala na veřejnosti vhodně a byla příliš volnomyšlenkářská, což se na dámu z takové rodiny nepatří... Pokaždé, když si na tohle období vzpomenu, rád bych touto metodou uklidnil svého psychiatra, aby ve své debilní nabubřelosti a jistotě neomylnosti upustil od úmyslu mě léčit...
V sedmdesátých letech až do osmdesátých panoval názor psychiatrů, že homosexualitu je třeba vymitit a vyléčit... Podle myšlenky soudruha Pavlova promítali fotografie nahých můžů a chemicky vyvolávali homosexuálům zvracení... O chemických kastracích nemluvě... A tak bych mohl pokračovat do dnešních dnů. Kdy jsem musel osobně zachránit našeho Jeníčka před elektrošoky...Že!!!! Už proto nemůže být Psychiatrie úspěšná, proto je recidiva více než 80% a zbylými 20ti procenty těch co vaší léčbu nikdy nepotřebovali se chlubíte. Proto miliardy lidí žerou psychofarmaka za miliardy dolarů... Dokud nedojde k hluboké transformaci a začne být řešen problém tam kde vzniká, tedy na duši, o jejíž existenci nechcete nic slyšet, a nahradili jste ji raději 3D magnetickou rezonancí mozků, a to i přesto že sama etymologie spojení, duševní nemoc říká kde problém leží, nedovolím aby mě kdokoliv z Vás léčil... Je-li co...
Ano v prvotní akutní fázi chemické nerovnováhy v mozku po drogách, nebo při paranoidních projevech psychózy, může chemie hodně pomoci, ale ne dělat z lidí, na roky zpomalené trosky. Chodící mrtvoly, mladé důchodce... Vytváříte jenom bezduché loutky schopné fungovat dle požadavků nefungujícího systému.To je váš úspěch to je váš triumf po 300 letech, na které jste tak pyšní. Tady jsem vám je jenom v krátkosti nastínil. Gratuluju!!!
ZPRÁVY Z POKOJE ČÍSLO 3
Pavilon 33.
Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe. Budu muset opustit své bratry ve zbrani. Bratry v Bohu. Ale vím že, se ve zdraví již brzo setkáme tam venku a pak teprve začne ta pravá Boží show. Petr a Tomáš se už také nevrátí, protože budou přeložení blíže svému trvalému bydlišti. A tak máme posledních několik společných dní. Ukout plány a úkoly na nejbližší dny propustky. Dlouhé týdny jsme se na tento den připravovali a teď když je tu, vskutku připraveni nejsme... Ale jistě zvládneme tu dobu odloučení. Moji blízcí víte co máte dělat a jak mě kontaktovat v případě pochybností.
Matouši
Tomáši
Jane
Petře
DYCKY MOST
S ambulantní péči je to u nás zapeklité. Každý psychiatr má notně přetékající kartotéku a náročnou rodinu, kterou musí živit. A tak dochází k těmto dosfunkcím z čehož nejvíce profituje pacient jako jsem já. Ten jehož nikdo na světě nemůže přesvědčit, že to co lékaři označili jako religiózní bludy není pravda.
Běžnému pojišťovnou hrazenému ambulantnímu psychiatrovi tak vychází asi sedm minut na jedno sezení s pacientem jednou za měsíc. Taková je smutná realita. Díky tomu Ali ani nezkoušel unavovat se stacionáři, denními centry rodinnými terapiemi a vším co je tak důležité pro návrat do společnosti, ale omezil naše setkání na těchto několik vět přesně v pořadí, tak jak jsem je zde zaznamenal:
1) berte drogy? NE!
2) máte halucinace? NE!
3) slyšíte hlasy? NE!
4) Kolík balení čeho chcete napsat, abyste vydržel do příště?Tady máte recept a uvidíme se za měsíc...Objednejte se u sestry.
Nedokážu si ani typnout, kolik pojišťovna za tento výkon hradí, ale jistě to nebude mnoho. Samozřejmě není každý pacient jako já, ale já byl tímto přístupem nadšený a nijak jsem neprotestoval. Takhle jsme se scházeli dva a půl roku, což je údajně minimální doba nutná po první psychotické epizodě. Absolvoval jsem to jen a pouze pro maminčin klid a výhrůžky...
Když jsme léčbu ukončili na oslavu jsem chtěl něco speciálního. A protože jsem dva a půl roku nehulil, a nepochopil ani neuvěřil, že marihuana je spouštěč, zajel jsem za svým oblíbeným dealerem a koupil si 10G.
Asi po dvou měsících jsem byl na stejných hodnotách spotřeby skanku i dopaminu v mozku a vše mohlo začít na novo...
Vše se dokonale opakovalo, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem si říkal, pokud je tohle psychóza, chci ji žít už do konce života...
A přidal jsem jednu novinku...
Naučil jsem se v rámci meditací používat telepatické přenosy. Bohužel jako naprostý začátečník při komunikaci na opravu velké vzdálenosti jsem to nedokázal dělat dostatečně tajemně a mysticky, jak by jste si to asi představovali... Ale musel jsem myšlenky, které jsem přenášel podpořit dost hlučným akustickým odříkáváním odesílaných informací... Abych na ně asi jako by zatlačil... Dneska je mi to směšné, ale pokud se někdy k této knowledge dopracujete uvidíte sami, že to ze začátku není žádná prdel...
Většinou, pokud bylo potřebí použít přenos dat někde na veřejnosti, řešil jsem to nasazením handsfree sady na ucho. Tak jsem působil jako magor co řve do telefonu, ale ne jako magor. Bohužel na světě existují různá časová pásma, a jako v jiných způsobech komunikace i zde se najdou blbci, kteří to nerespektují. A já nadšený novou dovedností jsem ještě neměl odvahu příchozí "hovory" odmítat. Což se mi stalo osudným.
Jel jsem na návštěvu ke své milované mamince... Odpoledne jsem notně zhulený a nevyspalý seděl ve své oblíbené hospůdce. Když tu "hovor" s urgencí červená. A protože už jsem měl asi deset piv, zapomněl jsem si handsfree nasadit, nebo jít ven... Bylo to jenom pár minut. To stačilo... V klidu jsem "hovor" ukončil a dál si pokojně vychutnával desáté pivo, když tu se do lokálu vřítila matka a táhla mě ven, kde čekal taxík. Zavolala ji vyplašená servírka...
Odvezla mě domů, a volala Alimu, který byl právě na kongresu psychiatrů ve Spojených státech amerických, kam ho jistě delegovala nějaká spřátelená farmakologická firma. Nepředpokládám totiž, že by tam měl vystoupení o svých převratných metodách péče.
Ali se zeptal co se stalo. Maminka, která tam nebyla mu barvitě vylíčila vše co se podle ní stalo...
Asi jsem mu křivdil, jistě byl na kongresu právem... Diagnostikoval mě totiž po telefonu. Rozhodl, že se jedná o Relaps. A doporučil okamžitý převoz k hospitalizaci.
Maminka okamžitě vytočila číslo bratra. Já nalitý a zhulený jsem se kralovsky bavil....
Bratr přijel do hodiny. Maminka plakala a já seděl za stolem a pokuřoval cigaretu...
Bratr tasil mobil a zavolal rychlou záchrannou službu. Blbec 😂😂😂
"Haló tady záchranná služba první pomoci, jak vám můžeme pomoci???""
"Dobrý den můj bratr se zbláznil, potřebujeme ho odvézt do blázince"
"A co dělá???"
"Sedí za stolem a kouří, ale maminka říká, že mluví z cesty"
"To není pro záchranku, jestli chcete odvezte ho do Mostu!!!"
"Ale já snad platím pojištění" pokusil se o chabý protest.
"Lituji to opravdu není pro nás nashledanou"
Bavil jsem se jako král...Budeš ho muset odvézt ty, já na to nemám sílu... Zasténala matka.
"Dobrá jdu se sbalit." Vzal jsem si do tašky jenom kartón cigaret. A přibalil si znalecký posudek z oboru psychiatrie, který na mě v Petrohradě vypracoval primář Mostecké psychiatrie, dej mu pán Bůh věčnou slávu, protože takový posudek ze zákona musí dělat někdo od jinud než tam kde vás drží proti vaší vůli. To byl velkej frajer a sympaťák, ale taky blázen.
Nastoupil jsem do auta, a jeli jsme směr Most. Když jsme přijeli na místo, už byla tma... Posadil jsem se do čekárny příjmové ambulance a Bratr šel dovnitř. Vybavil jsem ho posudkem, aby se měli vůbec o čem bavit. Trvalo to asi 15 minut a přišli pro mě. Šel jsem dovnitř. Noční službu konala mladá velmi sympatická lékařka... Okamžitě jsem se rozhodl, že chci zůstat. A tak jsem její ordinaci podrobil své dříve popsané prohlídce...
Začala velmi opatrně, jako co je za den, kde jsme, proč tu jsme. Zadíval jsem se ji do očí. A uviděl v nich to světélko, které jsem dlouho marně hledal. Odpověděl jsem jí po pravdě a bez zaváhání.
"Jsme tu proto, abych vám pomohl." Proč myslíte, že potřebujeme pomoc?? "Vidím to. A nezkoušejte se mnou polemizovat, nechytíte mě za slovo, když jsem v mánii..."
"Proč si myslíte že jste v mánii???"
"Vy si to myslíte. Protože jsem diagnostikovaný schizofrenik, toho času v relapsu..." "Věříte vašemu primáři ne?" A kývnul hlavou na zprávu před ní.
" Vy mu nevěříte?"
"Jak bych mohl věřit odborníkovi na psychiku, který nerozpoznal ve vlastní domácnosti sebevražedné tendence svého syna?"
" To je od vás ošklivé!! Jak o tom víte??? " Víte vždycky rád vím, s kým mluvím, tak se mu podívám do duše..."
"No já si myslím, že byste u nás měl zůstat, alespoň přes noc a pak se uvidí..."
" Velmi rád"
"Dobře zavolám na oddělení."
"Můžu si zatím skočit zakouřit???" "Vydržte to prosím chviličku, zakouřite si až tam."
"Dobrá budu se těšit na viděnou"
Přišel rozespalý gólem sanitář a odvedl mě na oddělení. Byl velký nejenom fyzicky ale i velký sympaťák a dobrák a na krku se mu houpaly čisté psí známky. ( Což ti, co už si dali tu práci a vložili do vyhledávače Seznam nebo Google mé celé jméno vědí co znamená...)
Věděl jsem tedy, že jsem tu správně. Ta pozdní odpolední červeně prioritní massage byla totiž přesně o tom... Poprosil jsem Golema, jestli si ještě než začneme něco podnikat můžu napřed zakouřit. Dovedl mě na kuřárnu, kde v noci kupodivu nikdo nebyl. A stál u mě jako věrný bernardýn, dokud jsem nedokouřil a přátelsky jsme si povídali o nelehkém údělu sanitářů, neboť je to i má profese. Dovedl mě pak na sesternu, kde jsem vyplnil papíry ohledně dobrovolného vstupu, nafasoval mi pyžamo, župan, a hrneček a uložil věci do skladu.
Dovedl mě na pokoj s jedinou postelí a zeptal se:
"Budeš blbnout???"
"Ne! Slubuju"
Sundal kurtovací poruhy z postele a řekl, "než půjdeš spát, načůrej tady do toho bažanta, co je v umyvadle, to kvůli rozboru..."
"Dobře" a vykonal jsem
"Dobrou noc"
"Dobrou a děkuju za všechno"
TO BE CONTINUED...
SKUPINOVÁ TERAPIE
