ROZBŘESK 2020

01.01.2020

PF: 2020

Kapitola 8

Vítejte na prahu nejdůležitější dekády v dějinách lidstva... Těchto deset let rozhodne o dalším osudu lidstva. To jak se každý obyvatel planety Země rozhodne a bude chovat, zajistí buď přežití, nebo způsobí zánik.
Čeká nás období chaosu, zmatení, válek a periocidity přírodních katastrof se stále se zkracujícími obdobími klidu...

Marně budou lidé volat svého Boha otce a prosit ho o slitování... Bude k jejich volání hluchý a slepý, protože vše už bylo před tisíciletími prostřednictvím proroků řečeno, ale nevyslyšeno, ztraceno pod nánosy balastu a nesmyslů kterými udusila všechna náboženství světa poselství pravé víry. Ježíš se ptal: Ale najde Syn člověka ještě víru na zemi???

Přijde za dva dny, a jeden den je jako tisíc let...

Vše co má přijít bylo již řečeno a zapsáno v proroctvích. Pro přehlednost jsem některá vytáhl z prachu dějin a roztřídil do nových Kapitol, které naleznete nově v menu...

Nehledejte Boha, nehledejte ho nikde venku ani na nebesích, hledejte ho uvnitř své duše, protože jste byli stvoření z božské podstaty k jeho obrazu. Jenom ve středu své duše můžete nalézt odpovědi. A to co naleznete rozhodne o vašem osudu... Není to snadná cesta, ale jediný způsob jak dojít smíření a zachování vlastního života. Kdo to neudělá bude ztracen. Způsobů jak dosáhnout úspěchu na této nelehké cestě je celá řada, a je na každém, jaký zvolí... Univerzální odpovědi neexistují. A každý musí jít svou cestou k nalezení Boha v sobě... Takže Vám všem přeji hodně síly a odhodlání V roce 2020 !!! AL

Ti, kteří už jsou připraveni budou tento rok probouzeni z těžkého snu a jako osamělí vlci, nebo jako spící buňky se začnou propojovat. Pořadí bude následující, zde jsou kroky:

ZPRÁVY Z PAVILONU 33

V minulém díle, jsem trošku rozpitvával situaci ohledně psychiatre obecně... Dnes bych rád v nastoleném tématu pokračoval, jen trochu konkrétněji. A sice zaměřil bych se na modly a zaklínadla moderní psychiatre... A sice: FARMAKA!!!

Všechny léky světa mají větší či menší vedlejší účinky. Je zajímavé, že pokud extrahujete z nějaké bylinky pouze účinnou látku, nebo ji chemicky vyrobíte, tělo ji pak obtížně přijímá. Ať už jde třeba o podráždění žaludku, nebo o alergickou reakci nebo cokoliv podobného. Zatím co bylinky zřejmě vědí nějak lépe, jak do nás potřebnou látku vpravit. Zřejmě díky souhře více látek, které nějak lépe s naším tělem komunikují... A farmaceutické firmy, místo toho, aby tento fenomén zkoumaly, raději tisknou půl metrové příbalové informace, kde varují před vedlejšími účinky, aby se vyvinily.

V tom je vidět, jak je systém sám o sobě špatný. A co teprve, pokud jde o psychofarmaka. Tady snad není léku, který by neměl celou řadu vedlejších účinků. A je to pochopitelné. Je to čirá chemie, hrající si na základě zkušeností s potkany s tím co definuje naší osobnost, co je tím nejdůležitějším (po duši) pro naše fungování. Použití psychofarmak je o to děsivější s přihlédnutím k tomu, že o podstatě fungování mozku víme asi tolik co čajový lístek o Východoindické společnosti... Je to jako, kdybych se já rozhodl, že si sám opravím televizi... Vím že funguje na principu elektrické energie, znám jednotlivé součástky, vím že tranzistory mají kolektor bázi a emitor, a že pracují na bázi křemíku, chápu jak asi funguje odpor, nebo vychylovací cívka, ale přesto televizi nedokážu opravit, protože nechápu celkový princip

Hádáním a metodou pokus omyl tipujeme za co je, ta která látka v mozku asi odpovědná a co asi tak způsobuje... Všichni psychiatři se nyní zaštiťují tzv. farmaky nové generace, kde se prý podařilo vedlejší účinky snížit na minimum... Cha cha cha.

Nedokážu si ani představit, co za driáky musela do lidí pumpovat ta stará generace... Na Facebooku, jsem velmi dlouho členem řady skupin, kde se dnes a denně probírá právě toto téma, jaké má kdo zkušenosti s tím a oním preparátem, a co se dočítám je děsivé. A to hned ze dvou důvodů:

1. Pochopíte, že jsou to tisíce obětí psychiatre. Hadrové loutky, díky chemii zdánlivě udržované v pocitu, že jsou díky drogám schopny fungovat v nefungující společnosti. Že vlastně podstatu problému nemá nikdo tendenci řešit a vytváří jenom skupiny doživotně závislých trosek mylně udržovaných v pocitu, že jiná možnost neexistuje. S vsugerovanou myšlenkou, že jenom díky lékům mohou být šťastní. Takže jediným pozitivním výsledkem takovéto léčby je mnohamiliardový dolarový profit nadnárodních korporací...

2. Tito lidé, přestanou mít touhu po uzdravení, a spoléhají na zázračnou moc léků, které jim z jejich pohledu dávají svobodu... A vůbec si neuvědomují, že opak je pravdou, že je tyto léky naopak zotročily... A při tom už dlouhé roky působí jen díky placebo efektu.

Abych nebyl tak krutý, uznávám, že v akutních fázích nemoci mají farmaka své místo, zejména, pokud jde podobně jako v mém případě o toxickou psychózu, doprovázenou dopaminovou disbalancí...Ale rozhodně nesmějí být trvalým rádoby řešením!!!

Protože lékaři zastávají názor, že léčba musí trvat minimálně dva roky po první atace, a já musel dát slib své mamince, že je budu brát, ( a já sliby vždy dodržím) sám jsem si na sobě mohl vyzkoušet jak takový dlouhodobě podávaný chemický koktejl funguje. Pojal jsem to jako experiment, přece bych tím svinstvem neničil potkany...

Asi vás bude zajímat, co konkrétně jsem tedy bral...

1. Olanzapin ( antipsychotikum)

2. Haloperidol ( antipsychotikum)

3. Valproat. ( Stabilizátor nálady) což samo o sobě zní dost děsivě.

Olanzapin, kromě toho že šíleně zpomaluje myšlení a vyjadřování, způsobuje zvláštní druh emoční oplošteosti. A jako bonus rychlé přibírání na váze a špatnou funkci zpracování lipidů v těle. Prostě lahůdka. Za dva roky, co jsem ho bral, jsem přibral 15 kilo a měl jsem permanentní průjem, s často se opakujícími nehodami na veřejných místech...

Haloperidol, v podstatě naprosto potlačuje kreativní myšlení a dělá vás vězněm ve vlastní hlavě, protože nedovoluje myšlenkám proudit ven a jako bonus je tu nezájem o sex... Báječné. Stejně bych jako polodebil nikoho nezbalil...

Valproat, ten asi stabilizuje tím způsobem, že je vám všechno jedno... A jako bonus poškozuje játra... Taky bezva. Doktor by vás měl při jeho užívání pravidelně posílat na krevní testy, ale to asi můj Ali neví nebo na to sere. Plus je nevhodný pro těhotné ženy, asi jenom zabíjí nebo poškozuje plod... Což se mě netýká, ikdyž těhotenské bříško bych měl díky Olanzapinu...

Takže, abych to nějak shrnul. Farmaka ano, ale jen na nezbytně nutnou dobu, a s mírou. I taková nejčastěji nadužívaná psychofarmaka jako jsou antidepresiva, která ordinují ve velkém už i praktičtí lékaři, aniž by o tom cokoli věděli mají celou řadu vedlejších účinků, jako je například přibírání na váze a podobně a především vznik závislosti, což platí i pro jinou skupinu, jakou jsou zejména hypnotika, čili prášky na spaní...Takže dobrou chuť, až si zas budete chtít něco zobnout...

ZPRÁVY Z POKOJE ČÍSLO 10

Po triumfálním návratu z Vánočního opušťáku, kdy jsem blil z lidí s pěnou u huby, šílených pocitem a snahou se uštvat pro štěstí jediného dne.

A deziluzí dnů následujících, ke které došlo po té, co si u štědrovečerní večeře znovu jako pokaždé připomněli, z jakého důvodu se zbytek roku nevídají, jsem se vrátil do lůna Bohnické léčebny ❤️

A bylo to moc příjemné, být zase mezi normálními lidmi, kteří byli šťastní, že jim již dříve zmiňovaná štědrá firma Aramark nadělila balíček s jablkem, pomerančem lízátkem, a čokoládovým Mikulášem (podle barvy minimálně z loňska) a k večeři průhledný řízek se salátem.

Radovali se upřímně z Kristova narození, a prosili ho v tento výjimečný den o slitování nad nelehkým osudem...

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské...

Já měl už z předvánoční doby sbaleno, takže jsem si po rozhovoru s mou ošetřující lékařkou, jenom vyzvedl věci a rozloučil se nejdříve s kluky na kuřárně, a pak i s ošetřujícím personálem. Chovali se ke mě v rámci možností slušně a tak by bylo krajně neslušné, abych jim neukázal, že jsem řádně vychovaný chlapec...

Můj oblíbený zdravotní bratr mi pomohl s taškou, protože jsem kripl, po ochrnutí v kómatu, a doprovodil mě o několik baráků dál, do pavilónu 33.

Předal mě i s papíry a rozloučil se se mnou. Byl jsem dojatý. Měl jsem ho, jako jediného fakt rád. Super chlap. Za to vrchní sestra 33 byla od pohledu pěkná megera. Byl to ten předpisový dozorce. Seznámila mě s režimem oddělení, což bych chápal, ale pak vytáhla z šuplíku hustý hřebínek a jala se mi hledat vši... Což mě pobavilo, protože jsem se vrátil čerstvě ostříhaný trojkou, tedy téměř do hola...Předala mi klíč na šňůrce, od skříňky. A pak mě vedla po schodišti vzhůru. Podle infa na příjmu a podle povalujících se pacošů a pacošek v křeslech šlo o smíšené oddělení. Což byla osvěžující změna. Zavedla mě k pokoji číslo 10. Odemkla ho, a uvedla mě do světlého pokoje, kde jsem napočítal celkem pět postelí. Ani jedna z nich nebyla ustlaná, všechny byly holé. Řekl jsem: "To tady budu sám???" "Ne, a otevřela "mou" postel, kde byly uloženy nepovlečené lůžkoviny.

Každé ráno si budete takhle ustýlat... Tady je vaše skříňka..." Ukázala ke stěně se skříňkami. Pak mě dovedla do koupelny a ukázala mi záchody, kde jsem podle typického smradu pochopil, že je pojat současně jako kuřárna... "Takže si povlečte ty peřiny, ale do tří hodin budou uloženy pod postelí. Vybalte si, ale noční stolek bude vždy uklizený. A za půl hodiny je oběd. Po něm půjdete k paní doktorce na přijímací pohovor a k sociální sestře... Je vám všechno jasné???""Ano."Sedl si na postel a byl trošku bezradný a naštvaný současně... No, ale on mě v tom jistě Bůh dlouho takhle nenechá...

DYCKY MOST II.

Ráno mě přišel probudit nový sanitář, z čehož jsem mistrně vyvodil, že už se asi vystřídaly směny. A to zřejmě včetně mé noční víly. Byl jsem z toho mírně rozladěný... Sanitář mě vytáhl z postele, a počal ji odvážet do neznáma řkouce jen pojďte za mnou... A tak jsem ho následoval. Zavezl postel do rozlehlého pokoje, kde jsem napočítal celkem šest postelí, včetně té mojí, protože jednu ustlanou ihned začal odvážet. Ještě mě upozornil, že před snídaní bude vizita. Pacoši v pyžamech courali zřejmě do koupelny a zpátky. Já si to namířil rovnou na kuřárnu...

Kuřárna je situována na WC, v samostatné modře vylkachlikované místnůstce s velkými okny s překrásným výhledem na celé město a "hrad" Hněvín i přestěhovaný kostel. Na horizontu se modrala obrovská vodní plocha napouštěného jezera v místech bývalého důlního prostoru. Prostě pastva pro oči, kterou jsem si nemohl v noci vychutnat díky tmě...

Bylo tu narváno, protože rozměrově to byla taková nudle asi dva krát tři metry s osmi židlemi u zdí a dvěma orezlými popelníky na noze. Taková ta totalitní klasika...Šacoval bych to, že tu původně byla místnost pro košťata... No a protože milovníků tabákového kouře tu bylo po ránu asi dvakrát tolik než židlí tísnili jsme se na stojáka a vyfukovali obláčky lahodného dýmu sobě navzájem do očí. Okna pochopitelně nešla otevřít než na nekoika centimetrovou škvíru a přesto, že bylo ráno už začínalo pořádné červencové vedro. No doufám že to během dne bude lepší... Protože jsem přijel pomáhat a na to potřebuji prostor pro poznávání nových lidí...

Když jsem se vrátil po vyčerpávajícím zážitku na pokoj chlapi už stáli nastoupení každý u své pelesti. Tento systém jsem znal už z Petráku, takže žádné překvapení. Do pokoje vstoupil maličký zakulacený doktor se zlatými brýlkami a svazkem zdravotních karet v podpaždí... Obcházel jednoho po druhém a s každým prohodil několik slov. A zapisoval cosi do karty. Po chvíli přišel ke mě...

"Jak se cítíte???"

"Já skvěle co vy?"

"Budu váš ošetřující lékař. Jsem doktor..."

" A rozhodl jste si mě zde ponechat?"" Prozatím ano, a pak uvidíme." "Potřebujete vypsat neschopenku??"

"Ne, vzal jsem si na to dovolenou, takže díky."

" No jak myslíte..."

Odešel a já doufal, že si prohlédnu pořádně své nové soukmenovce. Ale než jsem cokoliv stihl, z chodby se ozvalo hlasité volání: "Snídaně!!!"

A tak všichni vytvořili štrůdl a husím pochodem se kolebali na chodbu, kde už stála nerezová bedna, z níž sanitář tahal šedivé plastové boxy se snídaní jako kouzelník z klobouku... Vyfasoval jsem box se svým jménem a kráčel do jídelny, která už byla plná pacošů obojího pohlaví. Našel jsem si volné místo a začal boj s tou pixlou...

Po chvíli jsem zvítězil a víčko povolilo. Snídaně byla vydatná a nejvíc mě pobavilo handlování mezi pacoši s nejrůznějšími dietami..Nejvíc mě, ale bavil zdejší již zmíněný výhled, protože jídelna byla prosklená vitrína s velkými okny... A ranní naoranžovělé slunce působilo velmi blahodárně a výhled byl prostě fantastický...

Celý den jsem strávil poleháváním a prohlídkou oddělení včetně velmi podrobným studiem zdejších mnohých nástěnek s instrukcemi a údaji o právech pacientů.

Oběd byl rovněž vynikající, po stránce gastronomické i prostředí jsem byl spokojen...

Bodejť ne, po zkušenostech ze zámku hrůzy v Petrohradě to mohlo být už jenom lepší.Odpoledne přijela matka a přivezla mi nějaké věci, jako hygienické potřeby a tak... Cigarety nepřivezla, za což jsem jí vyčinil...Večer mi na pokoj včerejší sanitář přivezl studenou večeři, a hned po něm přikvačila zdravotní sestra, kterou jsem celý den ani koutkem oka nezahlédl a přinesla mi prášky...

Polkl jsem je před ní...

Zdá se, že veškerá péče o pacienty je zde výlučně v rukou sanitářů...

Což mi přišlo fajn, jenom jsem je litoval, že toho mají opravdu moc. Vaří čaj, rozdávají jídlo, rozváží večeře, otevírají a zavírají dveře, uklízí pokoje, převlékají povlečení...Ani bych se na to nevysral, za ten směšný peníz jakej mají...

Zatím co chytrá, důležitá sestra vyleze ze své kukaně, jenom večer, aby rozdala léky...

Samozřejmě jsem celý den hodně rozmlouval s pacienty, na kuřárně, v jídelně a tak... Dokonce jsem hned první den dostal důvěru, a nabídli mi, abych se stal na týden správcem samosprávy. To znamená zahajoval za pacienty zítřejší komunitu.Né, že bych je tak oslnil, ale spíš se to nikomu nechce dělat...

Alespoň konečně rozšifruji, kdo ke kterému lékaři patří, až se mi budou hlásit abych je zapsal do knihy... Inu Bůh vždy najde cestu, když mě už poslal na pomoc té vyvolené...

TO BE CONTINUED...

Sledovat mě můžete na Facebooku a Instagramu. případně i svobodně komunikovat tamtéž, protože už mám u sebe telefon...

skrzeploty

SKUPINOVÁ TERAPIE

Skrze ploty Blog