Tolik citace z věčného horoskopu.

Ale pokud se rozhodnete tento výklad hvězd brát opravdu vážně, myslete na to, že při hledání vhodného protějšku je rozhodující nedat na první dojem. Mnohdy pro oči které lžou přehlížíme planoucí srdce které Bůh stvořil právě pro nás... A proto alespoň pro jednou odhoďte vsugerované stereotypy vnucené komercí a kultem těla, který této planetě vládne... Zapomeňte na Facebook a jiné nesmysly, kde se dnes a denně prodírate pozlátkem vyumělkovaných krasavic a krasavců, které ukládá do vašeho podvědomí fikce v které doposud žijete...Vnímejte energie a pocity vašeho těla, tak zvané Motýle v břiše...

Ráno jsem chutě posnídal, a po cigáru vykročil na misi... V jídelně seděl David... Maloval tužkou návrh nějakého asi grafiti. Co se výtvarné stránky týče, zpracování bylo přímo profesionální. Požádal jsem ho, jestli by mi neukázal i některé své další práce. Skočil si na pokoj a přinesl Štos pomalovaných A čtyřek. Velmi pozorně jsem si je prohlédl. Zejména jsem se zaměřil na rozmístění jednotlivých kresbiček na ploše, jejich velikost. Důležité bylo, že všechny byly monochromatické, tedy černé jako noc. I průměrně zdatný psycholog by usoudil, že jde o těžkou depresivní fázi... Nicméně já se považuji za trochu víc než jen za průměrného psychologa. A tak jsem viděl v každé kresbě to konkrétní volání o pomoc... Tuto možnost mi dalo včerejší večerní sezení. TOLIK bolesti, co tenhle mladý kluk zažil... Hrůza. Položil jsem mu ruku na záda. Naklonil se k místu, kde jsem pod záplavou dredů tušil ucho. A pošeptal mu:Je to nádherný Davide, ale chybí tomu barvy.Podíval se na mě velmi hloubavě. Díval se mi do očí snad dvě minuty. Pak se zvedl a šel znovu do svého pokoje. Po chvíli se posadil znovu ke stolu a ukázal mi co přinesl. Záplavu papírů a sadu pastelek. Řekl jsem mu. Výborně, dej se do práce Davide, budeš to potřebovat. A jak jsem stál za ním položil jsem mu ruce na ramena a naládoval do něj porci energie... Nechal jsem ho tvořit, a vyrazil za dalším cílem. Šel jsem do televizní místnosti, v jejímž rohu je deponována malá knihovnička. Prohlédl jsem sbírku knih evidentně pořízenou z přebytků nějakého antikvariátu. Řekl jsem si, škoda, že tu nebudu dýl, udělal bych to jako ve vykoupení z věznice Šošenk. Nicméně našel jsem knihu, kterou jsem hledal... Měla pohnutý osud, než doputovala ke mě... Což bylo jasně patrné z honosného Ex libris přeraženého záplavou razítek komunistických knihoven která na cestě nasbírala. Zalistoval jsem, tu a tam se začetl, až jsem našel stránku, kterou jsem hledal. Vědom si toho, že je to barbarské, jsem ji vytrhl. Přece jen zdraví člověka je mi přednější... Složil jsem ji na malý čtvereček a vložil do jedné z mých kapes. Šel jsem na kuřárnu. Tam už mě čekal vždy přítomný Jirka. Už od rána mi chce prý sdělit, že celou noc nespal díky mé včerejší akci v jídelně... To mě potěšilo. A tak, abych ho taky potěšil, řekl jsem mu, že si myslím, že je nejvyšší čas jít prostě domů, a že by to neměl podle mě odkládat... No jo, ale co bych pro to měl udělat??? Jako první věc, kterou musíš udělat je naučit se nazpaměť tenhle krátký text. A podal jsem mu výtržek... A do kdy??? Do oběda. Proč zrovna do oběda??? Protože ho budeš odpoledne potřebovat... Rozbalil čtvereček papíru a začal se smát. Tak hrozně smát, že se málem udusil a jeho knír létal divoce nahoru a dolů. Nechal jsem ho chrchlat a spěchal za Nikolasem na pokoj. Ležel na posteli a čuměl do blba. Neruším? Ne vůbec ne, co bys rád??? Chtěl bych si zahrát ty slíbený karty. Vytáhl je z šuplíku nočního stolku. Všiml jsem si, že tam má i cestovní Gedeonský Nový zákon. Ptám se, kde si k tomu přišel??? Ale, je neděle, a každou neděli chodí na místnost skupinové terapie farář a ten mi to dal... A ty jsi věřící kluk??? Já vlastně ani nevím, to víš u nás Romáků věří všichni. Já na to: Škoda, že se to v praxi moc neprojevuje. Ale jo vždyť já vím, že jste andělé sboru. Sedl si do tureckého sedu v hlavách postele a já naproti němu. Rozdal na prší a skoro mlčky jsme odehráli asi čtyři hry. Zívl jsem: Už mě to nebaví, mohli bychom si zahrát něco jiného??? A co bys chtěl hrát??? Já nejradši hraju hromádky... No jo, ale já nemám prachy... To já taky ne, ale co kdyby jsme si zahráli hromádky o pravdu??? Jak se to hraje??? Jednoduchý, ten kdo vyhraje dává otázku a ty musíš odpovědět pravdu, taková Boží hra...To je divný, já nevím. Neboj to dáš... Tak dobře, vyšší má bank. Sejmuli jsme on desítku já červený eso."Kurva" ujelo mu. To víš nejen Ďábel umí hrát karty o duši... Podíval se mi do očí. Ten pohled mě spíš hypnotizoval. Jeho hluboké temné oči byly jako dvě černé díry vedoucí až do nitra vesmíru...Tak jdeme na to. A položil jsem před něj tři hromádky. Dlouho váhal, které si vybrat. Pak dvě otočil, krále a osmičku. Otočil jsem zbylou hromádku. Sedmička. Evidentně se mu ulevilo... Dokonce se i usmál.Tak se ptej... Ten nápis na tabuli, to ty??? Ano. A proč??? Promiň jen jedna otázka... Rozdal jsem další hru. Na podruhé už tolik neváhal. Otočil, já též a eso. Ach jo, takže se ptej. Jsi tady zapykanej kvůli svý rodině??? Ano.Rozdal jsem. Další výhra. Je to pro to, že se jim bojíš říct pravdu???Ano. Další hra. Vyhrál. Ty věříš v Boha??? Neexistuje pro mě na světě nic důležitějšího. Výhra: Bojíš se, že tě zavrhl Bůh a rodina to ze stejného důvodu udělá taky??? Ano. Další hra: Prohra: Myslíš, že mě Bůh kvůli tomu nesnáší??? Bůh tě stvořil jako obraz sebe sama, a ty a tvá rodina vycházíte z jediné blbé věty, která, kdo ví jestli tam původně byla, z dopisu zmateného Pavla, zatímco Ježíš Kristus říká, že existují pouze tři druhy mužů, najdi si to, a jedním z nich jsi ty. Muž co nemůže být se ženami. Bůh je láska a je jedno koho miluješ...Koukal na mě s otevřenou pusou dokořán...Chceš ještě hrát??? Asi radši ne. A ty si taky myslíš že je to v pohodě??? No jasně já nemám předsudky vůči nikomu a ničemu. Nesoudím to mi nenáleží. Abych ti to dokázal, klidně ti přijdu večer do sprch ti třeba umýt záda, pokud bys to chtěl... No já si to ještě rozmyslím... Dobře, no nejvyšší čas jít na oběd nemyslíš??? Ok, usmál se, ale neříkej to prosím nikomu. Jasně, u mě je to jako v trezoru... A vyrazili jsme na oběd...Zajímavé jak některým věcem přikládáme obrovský význam. Dokonce se mylně domníváme, že jsou skálou, na které stojí naše civilizace. Opak je pravdou. Je to jenom dům na písku. Například jsme hrdí demokraté a pyšníme se tím že naším pilířem svobody je Římské právo... Pominu-li jak je toto slovní spojení nesmyslné už ve své podstatě, protože ve starém Římě ta svoboda nikdy moc nekvetla narozdíl od podmaňování a mocenského ovládání, vede mě to k zamyšlení čistě lingvistickému, protože nedávno jsem objevil dvě velmi mnohovýznamová slova v českém jazyce... A každý z těch významů dává slovu zcela jinou konotaci... A jak víme In principio erat verbum. Tak se můžete zamyslet sami. Jsou to:. STÁT a MOCA čeho je moc toho je příliš...

TO BE CONTINUED